|
Z pohledu historie byl Jiříkov (Georgswalde)
a obce dnešního Šluknovského výběžku po mnoho staletí
součástí oblasti označované ve starých pramenech jako
Niederland (Dolnozemí). Jižní strana Lužických hor se
nazývala Oberland (Hornozemí).
V přehledu historie betlémářství
vůbec se budeme řídit časovou linií.
První živou veřejnou betlémskou
scénu provedl svatý František z Assisi 25. prosince roku
1223 v lese u Greccia v italské Umbrii.
První betlém ve střední Evropě
na sever od Alp postavili jezuité roku 1562 v Praze v
kostele svatého Klimenta na Starém Městě.
Jejich protireformační snaha se
stala podnětem i ke stavění betlémů v našem kraji. První
písemná zmínka o tom je z roku 1655. V ní povoluje
litoměřické kolegium ve 12 různých severočeských panstvích o
vánočních slavnostech stavět v kostelech betlémy. V průběhu
dalších desetiletí převzali stavění betlémů v kostelech
severočeského Dolno a Hornozemí po jezuitských začátcích
kapucíni a františkáni. Upřednostňovali zvláště deskové
betlémy s figurami v životní velikosti.
První betlém ve Šluknovském
výběžku byl postaven roku 1667. Jezuité ho postavili v
kostele sv.Václava ve Šluknově v podobě vyřezávaných
dřevěných figur. Jejich sestava se obměňovala od Adventu do
Tří králů. Byl vlastně prvním betlémem v ještě silně
protestantské oblasti českého Dolnozemí.
První betlém v Jiříkově byl
podle Holfeldské farní kroniky postaven roku 1700. Jednalo
se o betlém pro dřevěný jiříkovský kostel z doby misie
litoměřických jezuitů v roce 1674. Betlém tvořily 80 cm
vysoké, umělecky oblečené figury, hlavy a končetiny byly
vymodelovány z vosku. Podle písemných záznamů se nacházel v
domě č. 466 vedle kostela ještě v roce 1939. Betlém z roku
1728 tvořený olejomalbou na deskách byl natrvalo umístěn v
nově postaveném barokním kostele sv. Jiří. V roce 1912 byl
pro tento kostel pořízen vyřezávaný figurkový betlém, a ten
byl v roce 1932 nahrazen velkým betlémem s figurkami,
pozadím a vymodelovanou krajinou.
V Jiřetíně po Jedlovou v kostele
sv. Trojice je dochovaný kostelní deskový betlém. Střední
soubor figur v životní velikosti je od Johanna Birnbauma st.
(1793-1872). Postavy jsou namalované olejem na prknech a
vyřezané. Dvě postranní tabule znázorňující krajinu pozadí
jsou 3 m široké a 3,5 m vysoké. Jsou starší a byly
namalovány Antonem Donathem (1746-1811) kolem r. 1780. V
době josefínského zákazu betlémů z r 1782 byl betlém
používán jako vánoční obraz.
Starší deskový betlém od Felixe
Johna z Horního Podluží byl umístěn ve zdejším kostele a
namalován během sedmileté války (1756-1763). Ve své výbavě
měl ještě oblečené figury a opravdové přírodniny.
Až do roku 1911 byl ve farní
kapli v Rumburku vystaven deskový betlém 5 m vysoký a 2,5 m
široký, jehož figury byly 1 m vysoké. Jeho téměř 3 m široká
krajina pozadí zobrazovala Zvěstování. Autor a malíř betléma
zůstali neznámými. Při obnově byly nahrazeny jen deskové
figury, a to ručně vyřezávanými figurami z Grödnertalu,
krajina a stavba zůstaly zachovány. Deskové figury byly
umístěny do muzea.
Rumburský kapucínský klášter
obdržel betlém hned po svém dokončení v r. 1690. Jeho
deskové figury pocházely pravděpodobně z Moravy. V roce 1850
a 1923 byly pro klášterní kostel pořízeny nové betlémy
místních řezbářů, oba v rozměru asi 20 m čtverečních.
Deskový betlém v kostele ve
Varnsdorfu, který byl r. 1715 inventarizován jako „Jesličky
Boží“, mohl být pořízen rumburskými kapucíny. Změny
oltářního betlému nastaly v roce 1814, 1911,1952.
Císař Josef II. ve svých
reformách v r. 1782 zakázal stavění jesliček v kostelech
jako „nedůstojné hračky“. Jeho zákaz byl v některých
případech obcházen tak, že se deskové betlémy zasazovaly do
rámů a říkalo se jim obrazy. Odstranění betlémů v celém
císařství zarmoutilo prosté věřící i duchovenstvo. Hromadné
odstraňování kostelních betlémů mělo za následek poškození a
ztráty mnoha cenných děl. Josefínskými reformami končí první
etapa betlemářství, t.j. tvorby betlémů pro kostely.
Začíná velký rozkvět domácích
betlémů a široké lidové tvořivosti.
Natrvalo zůstane asi otázkou,
proč lidoví tvůrci v severočeském Dolnozemí přešli od
malování figurek tak radikálně k řezbářství, zatímco v
sousedním Podještědí a v Jizerských horách zůstala tvorba
ručně malovaných převážně plochých figurek až do nedávné
minulosti. S přibývajícím obyvatelstvem nabýval na intenzitě
i domácí průmysl. Základními výrobními surovinami bylo dřevo
a plátno. Hlavními činnostmi pěstování lnu a s příchodem
bavlny i domácí tkalcování. V 18. stol. vznikaly celé
vesnice tkalců, a tím byly položeny základy pro zprůmyslnění
Dolnozemí a ke vzniku světoznámého textilního hospodářství.
Jeho součástí byl vandrovní obchod s tkaninou. Uskutečňoval
se tak, že „Reisemänner“ a „Landgänger“- faktoři - skupovali
plátno a dál ho prodávali na trzích ve všech hlavních
městech a tržištích Evropy. Tito překupníci byli důležitými
spojkami s rozvíjejícím se světem. Vynikali obchodnickou
pílí, přehledem o trzích i nových výrobcích. Vše uplatnili i
v betlémářství. Tak na konci 18. století přinesli při
zpáteční cestě domů z vídeňských vánočních trhů první „Schachtelmannl“,
betlémové figurky tyrolského původu. Vznikaly převážně v
údoli Grödner. Tamní nositelé staré řezbářské tradice velmi
dobře pochopili snahy rakouské vlády v možnosti využití
nových trhů a zařadili vyřezávání betlémů do svého
pracovního programu. Tak přišly jejich figurky krabicových
panáčků (Schachtelmannl) přes Vídeň až do Dolnozemí.
Mezi r. 1818 a 1836 přišli do
Šluknova 3 vandrovní řezbáři z údolí Grödner. Od října do
Vánoc pobývali v hostinci U Jelena u hostinského Reinische
ve Šluknově. Vyřezávali z doneseného limbového dřeva figurky
pro betlémy a domácí oltáře.
Šluknovský umělecký malíř Franz
Grohmann jim je upravoval. Řezbáři i jejich výrobky byly
domácími označeny jako „Welsche“.
Z řezbářů Dolnozemí, kteří
začali s řezbou podle Welschen - „Nachschnitzen der Welschen“,
je třeba jmenovat Johanna Ulbricha (1811-1848) a Josefa
Hampla (1811-1883) s jejich stylovými prvky a řemeslnou
propracovaností. Své umělecké komponenty našel v této
periodě i Jokob Groh (1818-1888) z Rumburku. Stal se
sochařem, opustil po r. 1851 Rumburk a usadil se ve Vídni.
O přednazarénský rozkvět
řezbářství Dolnozemí se zasloužil životní styl biedermeier.
Nejtrvalejší podněty pro
severočeské betlémářství přišly ovšem od nazaréna Josefa
Führicha z Chrastavy (1800-1876). V roce 1848 odešel Führich,
byl tehdy profesorem na vídeňské akademii umění, před zmatky
revoluce do Krásné Lípy.
Nedobrovolnou odpočinkovou pauzu
využil k návrhům betlémů, nejprve stavěných, pak i široko
daleko známých betlémů papírových. Podobné papírové betlémy
vytvářel i krásnolipský umělecký malíř August Frind
(1852-1924).
Už do přechodné periody k
nazarénskému betlému patří Josef May (Bittner- Seffl,
protože byl povoláním bednář „Büttner“, 1828-1897) a Ignaz
May (May-Naz, 1837-1905), povoláním zedník a tkadlec, oba ze
Šluknova. Josef May začal plasticky transformovat postavy z
Führichových biblických cyklů. Josef May byl pro své umění
řezby a bohatství nápadů vzorem mnohým pozdějším řezbářům.
Jeho „kozička – Ziegenweibl“ a jeho „Hockesalz“ (žena s nůší
na zádech, ze které vykukovalo dítě) byly vyhledávanými
figurkami. Kostelní betlémy ve Šluknově, Království,
Brtníkách a poslední později na Vlčí hoře byly také jeho
dílem.
|
|
 |
|
|
A. Pius Ulbrich |
Šluknovští řezbáři se shlukli
kolem svého učitele A. Pia Ulbricha (1874-1952) z Fukova.
Ten byl už od svého 14. roku nadšeným betlémářem. Později od
r. 1893 sběratelem starých kusů a od r. 1908 velmi činorodým
obnovitelem typu dolnozemského betléma. Roku 1913 založil
pro Šluknov a okolí „Verein für Krippenpflege und
Heimatkunst“- „Spolek pro péči o betlémy a lidové umění“.
|
|
 |
|
|
Zakladatelé Spolku pro
péči o betlémy a lidové umění – Šluknov 1913 |
Zatímco si první dolnozemské
betlémy ještě zachovávaly stupňovitou stavbu se silně
zkrácenou perspektivou a lidovou krajinou, přinesly cesty do
Orientu některým betlémářům další náměty k betlému
orientálnímu. Palestinská krajina, co možná nejvěrněji
namalovaná v pozadí, byla směrem dopředu rozšířena. Do takto
vzniklé kopcovité krajiny se vestavěla svatá místa a
obydlila se naturalistickými figurkami v orientálním kroji.
Z tuctu generace řezbářů tohoto
časového období byl nejnadanějším tvůrcem Dominik Rudolf
(1863-1899) ze Studánky. Po několikaleté činnosti v
Mayerském uměleckém ústavu v Mnichově se usadil v Rumburku
jako řezbář betlémů. Jeho podobou věrně vyřezané figurky s
lehce barokním nádechem byly ve své době velmi žádané.
Šluknovští tvůrci Balduin Hille (1859-1918), pozlacovač, a
Franz Wolf (1859-1916), sedlák a tkadlec, byli řezbáři
betlémů hlavním povoláním. Stejně tak jiříkovský pláteník
Josef Diessner (1867-1945), který jako „Bauern-Dois“ začal
už v 10 letech vyřezávat. Mistr soustružník Anton Müller
(1854-1941) z Rumburku začal sice vyřezávat až ve 30 letech,
ale přesto stačil za svůj život vyřezat na 5000 figurek a
zhotovit na 100 betlémů.
|
|
 |
|
|
Anton Müller |
Domácí tkadlec Florian Liebsch
(1865-1938) v Dolních Křečanech vypracovával figurky pro
pohyblivé betlémy. Jako další příklad měnícího se působení v
umění může být Ignaz Weirich (1856-1916), který jako chlapec
vyřezával pro svého otce známý betlém ve Fukově.
Stejně obdivuhodní jsou všichni
ostatní tkalci, kteří svou betlémářskou zálibu povýšili na
vedlejší povolání. Jejich jména se v historických pramenech
neobjevují, protože tvořili pro radost z díla, vlastní
potřebu zapojení se do společenství betlémářů a únik ze
všednodennosti.
Byrokratický zákaz působí často
opačně. Tak se stalo, že striktní zákazy z doby osvícenství,
které se vztahovaly na jesličky, způsobily vlastně jejich
plošné i množstevní rozšíření, ba dokonce jejich vývojové
zdokonalení. Do doby zákazu, t.j. do 2.pol. 18. stol., spadá
stavba mechanických betlémů v měšťanských a řemeslnických
rodinách. Jejich rozvoj dosáhl svého vrcholu o 100 let
později, po r.1880 dochází k poklesu všeobecného zájmu. Jen
v Dolnozemí se uchovala tradice déle, tam se pohyblivé
betlémy vytvářely ještě po r. 1900.
Typ velkého nepřenosného
mechanického betlému, který často dosahoval velkých rozměrů,
představoval známý Kießlichův betlém v Rumburku, označovaný
jako Dómský betlém. Na unikátním pohyblivém systému
pracovaly tři generace Kießlichů. Betlém měl téměř 1200
vyřezávaných figur. V pohybu ho udržovaly skrze závaží 2
hnací ústrojí. Závaží hlavního ústrojí bylo později
nahrazeno motorem. Figury nebyly pohyblivé jen samy o sobě.
jejich pohyby a celé skupiny figur byly spolu sladěny.
Zvířata mohla hýbat 6 díly a jeden tkadlec u svého stavu
dokonce zvládl 47 pohybů.
Nejstarší Thomas Kießlich se
jako voják rakouské armády ve volných chvílích vyučil
řezbařině a po návratu domů začal se stavbou betléma. Jeho
syn v tvorbě úspěšně pokračoval a vnuk v duchu pokroku
techniky modernizoval. Do jeho srdce tvůrce vyťal osud
hlubokou ránu, když musel při poválečném odsunu rodiny svůj
betlém, který tvořily tři generace, opustit. Nebyl už
svědkem toho, jak bylo dílo v době poválečné hysterie
zničeno. Zachovalo se jen malé torzo, je uloženo jako
exponát v rumburském muzeu.
Chloubou Jiříkova byl pohyblivý
betlém Josefa Kunerta. Na rozloze 24 čtverečných metrů se
pohybovalo 350 figurek tyrolského typu. Betlém po odsunu
majitele zanikl.
Menší pohyblivý betlém byl u
jiříkovského hodináře Josefa Leiblicha, zaujímal plochu 10
metrů čtverečních. Poválečný osud díla není znám.
Dva větší pohyblivé betlémy
existovaly také ve Šluknově. Na betlému tkalce Josefa
Waurische byl vidět poutní kostel z Albendorfu s procesím a
mávajícími žebráky, druhý betlém patřil holiči Rößlerovi –
tzv. „Horndienerkrippe“.
Johann Schmidt z Varnsdorfu
vytvořil svůj betlém na pohon parním strojem, zatímco malý
betlém od Eduarda Mertena byl uváděn do chodu hodinami s
kukačkou.
Většina rodin si v době rozkvětu
betlémářství přála mít svůj vlastní betlém. Pokud nestačily
finanční prostředky na stavěný figurkový betlém, vzaly
rodiny s dětmi zavděk i papírovými archy s betlémy, které se
ručně vybarvovaly. Ty vznikaly kolem r. 1840 ve Varnsdorfu a
v Rumburku. V okolí Jablonce byly běžné 10-15 cm vysoké
figury k vystřižení z archu a nalepení na karton. Po r. 1850
následovaly předlohy tištěné. Část produkce byla dovážena z
Prahy, ale také z Vídně, Saska a Neu-Ruppinu.
Na litoměřickém vánočním trhu se
prodávaly vedle vánočních pyramid z poloviny 19. století
betlémové figurky všech druhů a různého původu. Ty
vyřezávané ze dřeva přicházely z Krušnohoří, a to z
řezbářských oblastí českého Hornozemí a později i Dolnozemí.
O masové rozšíření betlémů mezi chudší vrstvu obyvatelstva
se zasloužil jiříkovský podnikatel Franz Josef Krebs. Začal
vyrábět betlémové figurky jako jednostranné sádrové odlitky,
které koloroval.
Postupně začal stavět k figurkám i stáje, města, ruiny a
dokonce celé betlémy. Zásoboval svými levnými betlémářskými
věcmi celé Dolnozemí. Jeho syn, Josef Krebs (1860-1940),
rozšířil podnik na velkoobchod, ve kterém přešel na
Grulichovy figurky a pro trochu náročnější zákazníky nechal
kopírovat v jednoduchém tvaru Mayovy figurky v řezbářských
vesnicích kolem Grulichu. Krajinky mu dodával malířský mistr
Johann Zöllner z Rumburku.
Postupně začal stavět k figurkám i stáje, města, ruiny a
dokonce celé betlémy. Zásoboval svými levnými betlémářskými
věcmi celé Dolnozemí.
|
|
 |
|
| Rodina
Josefa Krebse st. a Franzisky Krebsové, roz.
Müllerové |
Jeho syn, Josef Krebs
(1860-1940), rozšířil podnik na velkoobchod, ve kterém
přešel na Grulichovy figurky a pro trochu náročnější
zákazníky nechal kopírovat v jednoduchém tvaru Mayovy
figurky v řezbářských vesnicích kolem Grulichu. Krajinky mu
dodával malířský mistr Johann Zöllner z Rumburku.
S novou řezbářskou generací se
upevňovala od počátku vývoje stále dokonalejší betlémářská
centra Dolnozemí kolem Šluknova, Jiříkova, Rumburku a
Studánky a tvořila „severočeskou betlémářskou říši –
nordböhmisches Krippenreich“. Vynikajícími řezbáři zvířat
byli Johann Zossel (1875-1945), Johann Malz (1891-1951),
narozený v Konstantinopoli, přišel teprve po první světové
válce do Šluknova, a Wenzel Rosche ((1894-1941) z Rožan.
Jeho bratr, umělecký kameník Franz Rosche (1889-1944),
přešel kvůli zranění z války k lehčímu vyřezávání, byl známý
svými levnými ale pěknými figurkami. Skromný umělec se
zvěčnil v 16 m dlouhém kostelním betlému ve Fukově. Betlém
patřil k největším v Dolnozemí.
| |
 |
|
| Franz
Rosche |
V Jiříkově vyráběla
firma Krebs u. Sohn ve velkém jesličky ve skříňovém
provedení. Nebylo je třeba vždy znovu stavět, a
proto se pro jejich výrobek „Krippel Krebs´chen“
ujalo lidové pojmenování „Faulkrippen“.
Ve stejné době zapustila kořeny
tvorba betlémů v novém stylu ve dvojicí Josef Diessner
(1867-1945) a Eduard Kindermann (1867-1949).
Eduard Kindermann byl mistrem
panoramatických betlémů. Snižováním horizontu na krajině
pozadí a oko matoucím rozdělením světla a stínu dokázal
iluzionisticky zakrýt přechod od malířství k plastice a dát
svým betlémům prostor do šířky a dálky. Jeho betlémové
krajiny se sotva dají spočítat. V následnictví obou, ale
také ovlivněn Georgem Kümpfelem z Rumburku a Antonem
Wendlerem z Jiříkova, pracovali jiříkovští betlémáři tkadlec
Josef Müller (1867-1947), úředník Alois Leiblich
(1869-1953), Heinrich Röttig (geb. 1901) a elektrikář Johann
Krebs (geb. 1896) jako řezbáři. Johannův bratr maliř Josef
Krebs (geb. 1886) vynikal jako zběhlý malíř pozadí a
stavitel betlémů.
 |
|
 |
|
Georg Kümpfel |
Josef Krebs ml. |
Josef Neumann sen.(1820-1909)
vyžadoval (ovlivněn dvouletým pobytem v Palestině) zvláštní
důraz na vznik a vývoj orientálního betlému. Franz Kümpfel
(1861-1916) vytvořil první plastické stromy pro palestinskou
krajinu. Jako řezbáři betlémů následovali výše zmíněné Jakob
Groh (1818-1888) a Anton Müller (1854-1941), malířský mistr,
Franz Elstner (1850-1930), výrobce mnoha skříňových betlémů,
Franz Schossig (nar. 1890) a Josef Sperlich nar. 1890).
Dcera toho posledního, Maria Sperlich ( nar. 1928) v
Delitzsch, platí dosud jako příležitostná dolnozemská
řezbářka zvířat.
K vynikajícím řezbářům 2.
poloviny 20. stol. patří gravér Georg Kümpfel (1894-1966),
syn uměleckého malíře Franze, a oberhennersdorfský Heinrich
Donath (1904-1970), posledně v Sulzbach-Rosenbergu v Horní
Falci.
Obec Studánku proslavili svým
uměním Dominik Rudolf, Josef Thiele (1880-1858) a jeho syn
Anton Thiele (nar. 1905).
 |
|
 |
|
Anton Thiele |
|
Johann Klinger |
Otec Antona Thieleho byl vyučený
tesař, syn Anton bednář, oba později vyřezávali jako své
hlavní povolání. Anton byl po r. 1945 počítán mezi nejlepší
řezbáře Saska.
Domácí tkadlec Josef Ohme
(+1945) byl řezbářem zvířat a pracoval ve stáji, aby měl své
modely stále před sebou.
Město Varnsdorf, jehož kostely
byly v té době v péči rumburských kapucínů, mělo taky své
vynikající řezbáře. Mezi mnohými je třeba připomenout
alespoň Josefa Arlta, Josefa Raffelta, Josefa Hampela a
bývalého jiříkováka Heinricha Röttiga.
Přes určitý rozkvět betlémářství
na přelomu 19. a 20. století, byly výdělky řezbářů nejisté.
Morální a odbornou podporu lidovým umělcům vyjadřoval
krásnolipský malíř a betlémář August Frind. V roce 1905
navštívil řadu řezbářů betlémů a dodával jim odvahu, aby své
výrobky dokončili a poslali v r. 1906 do Liberce na
plánovanou výstavu. Nakreslil pro ně také řezbářské
předlohy.
V Rumburku přitahoval pozornost
v době adventní velkolepý betlém v kostele sv. Vavřince. Byl
kapucíny pořízen v r. 1923 a stavěl se na ploše 20 m
čtverečních. Krajina pocházela od Josefa Neumann st.,
figurky od Antona Müllera, zvířata průvodu králů a město od
Josefa Wendlera, ovečky a kozy od Rudolfa Webera, štafírung
všech figurek provedl Josef Diessner a plastickou krajinu
vytvořil Eduard Kindermann.
Rovněž v Jiříkově byl v barokním
kostele sv.Jiří krásný kostelní betlém. Na betlému z roku
1933 o velikosti 11 m2 pracovali řezbáři Anton Wendler (32
figurek postav o velikosti 15-28 cm) a Josef Müller spolu s
Josefem Wendlerem (32 ks zvířátek), malíř pozadí a stavitel
krajiny Eduard Kindermann, štafíř Josef Diessner. Stavění
zajišťovali Georg Kümpfl, J. Diessner a E. Kindermann, péči
J. Rudolf, J. Jarschel a A. Wendler. Tento překrásný skvost
byl po sametové revoluci odcizen a jeho osud je neznámý. Do
jiříkovské kaple Nejsvětějšího Srdce Páně byl roce 1902
pořízen betlém z mnichovského Mayerova uměleckého ústavu s
terakotovými figurkami. Poutní kostel ve Filipově měl své
první jesličky stavěné od posledního desetiletí 19. století.
Byly pořízeny z mnichovského Mayerova uměleckého ústavu,
byly vybaveny terakotovými třicet centimetrů vysokými
figurkami.
Nový betlém pro baziliku ve
Filipově byl pořízen v roce 1927. Je to překrásný betlémový
komplet v obsazení tradičních polychromovaných řezaných 80
cm vysokých figur. Tvořily ji Svatá rodina, anděl slávy, dva
klečící andělé a volek s oslíkem. Anton Wendler z Jiříkova
doplnil figury králů a pastýřů, řezeb o výšce 120 cm.
Stádečko ovcí vytvořil řezbář Franz Herbrich z Království.
Celý betlém byl upraven podle scénáře Eduarda Kindermanna z
Jiříkova v roce 1934.
Betlémáři a řezbáři Šluknovského
výběžku nám přenechali dědictví, které si zaslouží uchovat i
pro další generace. Věcí cti nás, současných betlémářů, je
udělat vše pro to, abychom se mohli klidně podívat do očí
betlémářům minulosti a králům dolnozemských betlémů na
spodním snímku.
| |
 |
|
| |
Horní
řada: Anton Thiele, Anton Wedler, Franz Schütz,
Raimund Jentsch .
Dolní řada: Josef Diessner, A.Pius Ulbrich, Anton
Müller, Eduard Kindermann, Josef.Thiele. |
|
První betlémářský spolek v Evropě vznikl roku 1852 ve
Fukově u Šluknova.
Spolek jiříkovských betlémářů vznikl v r. 2015.
|
