|
|
|
|
|
Historie
filipovského zázraku
Tam, kde nyní stojí bazilika, kterou můžete vidět na
dalších webových stránkách tohoto poutního místa, byla v roce 1866 jen louka.
Vedle stál domek, v němž se 5. června roku 1835 narodila v německy hovořící
rodině Kadeových dcerka Magdalena. Bylo to již druhé dítě této rodiny. Děti
vyrůstaly sice v chudobě, ale měli pěkné dětství. To narušila smrt otce, když
bylo Magdaléně 13 let. V devatenácti letech |
|
 |
|
ji čekala další těžká rána, vážně
onemocněla. Prodělala zápal plic a zánět pohrudnice, později i zánět mozkových
blan. V únoru 1865 se jí na hrudníku objevily rozrůstající se vředy. Pečoval o
ni nejen její bratr Josef a jeho rodina, ale také dva lékaři: Dr. Görlich ze
saského Gersdorfu a Dr. Ulbrich z Jiříkova. V listopadu 1865 oba lékaři
prohlásili, že Magdalena trpí nevyléčitelnou chorobou a že brzy zemře. Z postele
už nevstávala, když jí její bratr převazoval vředy na tele, upadala bolestí do
bezvědomí. Kaplan z Jiříkova, František Storch, jí 21. prosince 1865 udělil
svátost pomazání nemocných. Čekalo se, až ji milosrdná smrt zbaví utrpení. |
|
Magdalena Kade |
Původní postel Magdaleny
Kade |
Zázrak
O tři týdny později, v noci z
12. na 13. ledna 1866, nemohla Magdalena bolestí usnout. Její přítelkyně ze
sousedního stavení, Veronika Kindermannová, jí onoho večera rozčesala vlasy,
potom se obě pomodlily, načež Veronika usnula. Díky protokolu biskupské komise,
můžeme však mít onu noc vylíčenou od samotné Magdaleny: "Najednou bylo v
místnosti světlo, jasněji než za dne. Závěs u postele byl rozhrnut. Polekala
jsem se. Šťouchla jsem loktem do Veroniky a řekla jsem jí: »Veroniko, vstávej,
nevidíš, jak je tu jasno?« Veronika
|
|
 |
|
řekla: "Ale já nic nevidím." Před mou
postelí stála postava zářící bílým světlem, se žlutou korunou na hlavě. Okamžitě
jsem si pomyslela, že je to Matka Boží. Sepjala jsem ruce a začala jsem se
modlit: »Velebí má duše Pána, můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.« Po těchto
slovech jsem slyšela hlas, neobvyklý hlas to byl, jiný, než jakým mluví lidé:
»Mein Kind von jetzt an heilt's.« (Mé dítě, od nynějška se uzdravíš.) A v tom
okamžiku postava zmizela a já už necítila žádnou bolest."
|
|
 |
Jiříkovský kaplan
Franz Storch |
Nic víc, nic míň
Ještě téže noci Magdalena sama
vstala z postele. Její nejbližší se velmi radovali. Druhý den ráno šla do
pekárny pro chleba. Když místní viděli, jak zcela zdravá kráčí po vesnici, ptali
se jí, co se stalo. Magdalena odpověděla: "Viděla jsem této noci Pannu Marii a
ta mi řekla, že se uzdravím. A já jsem zdráva. Nic víc, nic míň se nestalo."
Zpráva se okamžitě roznesla.
Každý z okolí se chtěl osobně přesvědčit. Mnoho lidí přispěchalo do domku
Kadeových a Magdalena musela každému opakovat, co se stalo. Brzy začali do domku
chodit i poutníci ze vzdálenějšího okolí. V květnu 1866 byla světnice, kde se
vše událo, Kadeovými vyklizena a vznikla z ní jakási provizorní kaple. Ze
starého stolu byl zbudován oltář, na němž od rána do večera hořely svíce. Na
místo, kde Magdalena viděla Pannu Marii, položili krásně vyšívaný polštář.
|
|
 |
|
Další zázrak se zde odehrál o
rok později, v době, kdy se blížilo první výročí uzdravení Magdaleny Kadeové.
Osmého ledna 1867 se v tomto domku uzdravila Magdalena Langhansová z Jiříkova.
Nemohla vůbec chodit. Příbuzní ji museli do domku přinést. Uložili ji na místo,
kde ležela Magdalena Kadeová a nešťastná dívka, která 11 let ležela s
pokroucenýma nohama, najednou vstala z lužka úplně zdravá.
Zvěst o zázračných uzdraveních
se šířila. Poutníku stále přibývalo. Jiříkovský kaplan Storch vykoupil od
Kadeových domek a rozhodl se, že na jeho místě dá postavit nejprve kapli,
později inicioval i stavbu kostela. |
 |
 |
|
Filipovské uzdravení
Magdalény Kadeové se událo přesně o čtvrté hodině ranní 13. ledna 1866. V
těsném sledu po tomto zázraku byla ustanovena vyšetřovací komise, která události
pečlivě prověřila a to včetně výslechu zainteresovaných osob. Důležitým se jeví
i svědectví obou ošetřujících lékařů, kteří nenašli přirozenou příčinu
uzdravení. Filipov je jediným mariánským poutním místem, které vzniklo v Čechách
v 19. století.
Uznání událostí ve Filipově ze
strany církve potvrzuje oficiální prohlášení hlavy Římskokatolické církve,
papeže Pia XI, kterým povýšil zde vzniklý kostel Panny Marie Pomocnice křesťanu
na "Baziliku minor". To s sebou samozřejmě nese zvláštní privilegia pro
poutníky.
V kostele byla umístěna i
postel, na níž ležela Magdalena Kadeová při oné lednové události. Magdalena
Kadeová po svém zázračném uzdravení léta pracovala v jiříkovském starobinci.
Dožila se sedmdesáti let a zemřela 10.12.1905. Byla pochována na hřbitově v
Jiříkově, v září 1925 byly její ostatky slavnostně přeneseny na nový filipovský
hřbitov. V létě roku 1991 byly ostatky Magdaleny opět vyzdviženy a po
důkladném průzkumu antropologa prof. Dr. Vlčka již definitivně uloženy nedaleko vchodu do kaple.
Socha Panny Marie, která dnes stojí na místě uzdravení, byla zhotovena podle
Magdalénina vidění. Vytvořena je z bílého carrarského mramoru a náklady
zaplatila polská hraběnka Raczynská. |
|
Původní hrob Magdaleny Kade |
Hrob
Magdaleny Kadeové na filipovském
hřbitově (okolo z roku 1977)
|
Místo k rozjímání
Duchovní správa poutního místa byla roku 1885 svěřena otcům redemptoristům.
|
|
 |
|
Kolem roku 1930 byl Filipov jedním
z nejnavštěvovanějších poutních míst ve střední Evropě. |
|
|
 |
|
Poutní mše u příležitosti 130. výročí zázračného uzdravení Magdaleny
Kade - 13.1.1996 ve 4 hod. ráno |
|
|
|
Zde najdete rozpis bohoslužeb v Jiříkově a ve Filipovské bazilice
|
|
