|
|
|
Německá ves Georgswalde („Dorf
im Georgswalde“ – ves v Jiříkově lese“) byla založena před
rokem 1346 nepochybně jako ves lánová, táhnoucí se podél
potoka. Sousední saská ves Ebersbach se připomíná roku 1306
(město od roku 1925), stejně jako (Neu)Gersdorf (město od
roku 1924). Teprve roku 1598 se v Jiříkově připomíná farní
kostel a dvůr. Ves se do nynější délky vyvinula postupným
vývojem. Již v 16. století byla neobyčejně rozsáhlá, před
třicetiletou válku čítala 113 domů, z čehož plnou polovinu
tvořily obecní domky zdejší tkalců. Za války byla ves téměř
ze třetiny zničená a vylidnila se i v důsledku náboženské
emigrace, jejímž cílem byly často obě sousední saské vsi.
Již od 2. poloviny 17. století však opět Jiříkov zaznamenal
prudký růst, v jehož důsledku došlo do čtvrtiny 18. století
k zdvojnásobení předbělohorského počtu domů. Zemědělských
usedlostí ovšem přibylo jen nepatrně a převážnou část
přírůstků představovaly tkalcovské domky, které již tvořily
74% zástavby. V té době šluknovská vrchnost přistoupila
k založení tří nových, výhradně dominikálních vsí: roku 1681
vznikla podél potoku Jiříkovského potoka osada Nový Jiříkov,
tvořena dvěma rozvolněnými řadami domů po obou stranách
potoka. Před rokem 1713 vznikl při cípu statní hranice
Filipov (Philippsdorf) a asi kolem roku 1730 Loučné (Wiesenthal),
tvořené jednostrannou řádkovou zástavou podél cesty
sledující levý břeh Sprévy. Prudký rozvoje aglomerace vedl
roku 1753 k povýšení Starého Jiříkova na městečko. Jeho
centrem se stal kostel, pod nímž se začalo formovat větší
nepravidelné náměstí, protékané potokem.
Do poloviny 19. století se počet
domů v Jiříkově ztrojnásobil a počtem obyvatel, přesahujícím
5 000 se městečko zařadilo mezi tehdy nejlidnatější
v Čechách. Počet domů celé aglomerace se také více než
zdvojnásobil. V menší míře se prosazovaly domy zděné.
V ostatních částech Jiříkova a v okolních osadách šlo
výhradně o domy roubené a hrázděné, spíše přízemní.
V polovině 19. století zaznamenala aglomerace po dlouhé době
přechodnou stagnaci, která trvala téměř čtvrt století.
V této době již Jiříkov v přímé trase protínala nová silnice
z Rumburku do Ebersbachu (1808 – 1828), která se vyhnula
oblouku horní části městečka v údolí. Vlivem uvedené
stagnace se však nestala osou dalšího urbanistického
rozvoje. Teprve od 70. let 19. století rozvoj aglomerace
pokračoval, a to v celku plynule až do 30. let 20. století.
Za celé toto období došlo opět k téměř dvojnásobnému nárůstu
počtu domů. Počet obyvatel dosáhl maxim již v roce1910, a to
jak vlastního městečka, které se roku 1914 stalo městem
(7 190 obyvatel), tak celé aglomerace (11 096 obyvatel).
Nové domy byly již převážně zděné, s převahou
historizujících a převážně secesních fasád. Nová zástavba
pokračovala na území mezi Starým Jiříkovem a Loučným a nově
také podél rumburské silnice, západně od kostela a podél
silnice do Filipova a Neugersdorfu, přestavovanou po roce
1828. Obdobně se vyvíjel i Filipov, tvořený pravoúhlým
rastrem cest, jen zčásti však obestavěných. Jiříkovské
průmyslové závody rozvoj zástavby neomezily, neboť se
soustředily při samé státní hranici a silnici do Ebersbachu
a také při dotyku rumburské silnici a s horním koncem
stávající zástavby.
Poválečný odsun Němců a částečně osídlení českých
obyvatelstvem znamenaly dlouhodobý úpadek celé aglomerace.
Počet obyvatel poklesl méně než na polovinu (dodnes na
pouhou třetinu), zanikla též přibližně polovina domů
(zejména v dolní, komunikačně slepé části Jiříkova). Nová
výstavba zde naštěstí nevznikla, také míra přestaveb byla
poměrně malá. To spolu s využitím řady objektů pro rekreační
účely zachovalo Jiříkov dodnes jako památkově mimořádně
hodnotný celek česko.hornolužické vesnice a maloměstské
architektury.
Citováno z KUČA, K. „Města a městečka Čech, Moravy a
Slezska“.
Autor: Mgr.Josef Pokorák
|
