Domů

ŽEBROTA ZAPOVĚZENA

   

Urbanistický vývoj


Město v letopočtech


Rozmary počasí


Kronika P. Friese


Městský znak a vlajka


Porodní báby


Slévárna Grohmann


Stáčírny piva


Arno Müller


Žebrota zakázana


Franz Diennebier


Župní výstava


 

Jan Křtitel


 

 

   

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 Nelekejte se, vážení obyvatelé Jiříkova, nejde vůbec o aktuální výzvu! Ale někdy stačí malý detail poznání a příběh je tu. Na dřívějších výstavách známek a pohlednic se jiříkovští občané živě zajímali především o staré pohlednice města. Vědět, jak to kde vypadalo před sto lety, nebyla jen pouhá zvědavost, ale snaha se poučit o historii, zajímavých stavbách, ulicích i zvycích. Jednou z mnoha místních pohlednic je i pohled od někdejšího hotelu Stadtgericht (Beseda) na náměstí směrem ke kostelu (viz obr.). Oko zájemce a „pozorovatele“ zaujmou především budovy. Zprava jsou to radnice, kostel, fara a úplně vlevo podstávkový dům č. 3 Café Kunert. Ten měl dole hostinec „Gasthaus zum Hirsch“ – Hostinec u jelena, dnes Klub důchodců. Na rohu této dřevěné budovy je ten zmíněny detail – malý bílý obdélníček.

 

 
     

Na barevné pohlednici asi z roku 1902 není text na bílé ceduli patrný. Na černobílé, ostřejší, jež též existuje, je patrný alespoň nadpis textu. Začíná „Der Bettel“, což je německy žebrota. A je jasné, o co na ceduli šlo. Za c. k. rakouského mocnářství byl v roce 1885 vydán zákaz žebrání, který se vyvěšoval na plechových cedulích rozměru asi 55x35 cm. Ty byly umístěny v obcích na frekventovaných místech, aby nařízení vešlo ve známost a stále zákaz připomínaly. Poptání po německém originálu z těch dob nedopadlo v muzeu v Rumburku, Varnsdorfu i Chřibské kladně. Existují však foto cedulí z českých obcí, které se podařilo uchovat. Jednou z nich je krásně zachovalý kousek z obce Staré Hrady v okr. Jičín, poblíž obce Libáň.

   

 
         

Lze doložit i ceduli z Loun, která je provedena ve formátu na výšku. Obě mají téměř shodný text, podobný měla zřejmě i cedule v německé verzi v Georgswalde. Asi na to byl vydán nějaký úřední „mustr“. Tady se nabízí vysvětlení, co znamená, když se řekne, že to je na „betla“. Znamená to nějakou tíživou situaci finanční, majetkovou apod. Podívejme se blíže, co k stavu žebrota říká starý Ottův slovník naučný.


Skutkovou podstatu přestupku žebroty naplňuje ten, kdo:
1. žebrá na veřejných místech, např. na ulici, v hostincích a jiných místnostech zábavních anebo dům od domu nebo kdo štítě se práce dovolává se veřejné dobročinnosti, 2. svádí neb vysílá nezletilé osoby, aby žebraly, aneb je i jiným osobám k tomuto cíli odevzdává. V každém případě však se předpokládá, že osoba žebrající štítí se práce. Proto nelze mluviti o přestupku žebroty při osobách k práci vůbec nezpůsobilých anebo takových, které jsou ve skutečné nouzi z nedostatku příležitostí ku práci. Poněvadž žebrota jest jevem společenským, nelze o tom pochybovati, že lze ji účinně čeliti prostředky preventivními. Konec citace.

 

Mohlo by se zdát, že před I. světovou válkou existovala v sociální péči obcí jen nahodilost. Ale nebylo tomu tak. Svědčí o tom např. přehled obecních fondů obce Georgswalde roku 1910. K počátku roku bylo z celkem 31 položek k dispozici téměř 300 tis. K (Kronen). K uvedenému tématu sociální nouze byl nejvíce dotován fond chudinský (108 tis. K). Dále fond pro místní špitál (80 tis. K) a pro chudé školní děti (16 tis. K), na ošacení potřebných (2,2 tis. K). Zvláštní fond založil páter Göttlich pro místní chudobinec ve výši 37 tis. K. Do fondu přispívaly i různé nadace podnikatelů. Fond se nemusel vyčerpat v roce celý, kryly se jen skutečné potřeby. Georgswalde – Jiříkov měl kolem roku 1910 přes deset tisíc obyvatel a tak se nějaký ten zdravý žebrající vždy objevil. Než se o něj postarala policie. Buď přijal nabízenou práci, obyčejně v zemědělství někdy jen za byt a stravu, nebo na stavbách. Každý, kdo byl fyzicky a mentálně schopný, se musel postarat o sebe, případně i rodinu, sám. Chudobince byly pro lidi, kteří se o sebe nemohli postarat. Třeba pro stáří a neměli blízké, co by se jich ujali. Nebo pro různá poškození a jejich existence vyžadovala pomoc a pochopení. I tehdy šlo v rodinách, školství i řemeslné výuce o to, vypěstovat v lidech to základní – pracovní návyky. Vždy se to nepovedlo, a tak v krajním případě sklouzl někdo až k té žebrotě, o níž vlastně tento článek začal. Dnes žebrat nikdo nemusí, stát štědře dotuje sociální problémy některých obyvatel. Dále nezaměstnanost, na druhé straně nedostatek kvalifikovaných pracovníků, řemeslníků. Drogy a dluhové problémy. Vyloučené lokality, bezdomovci, nedostatek sociálních bytů. Naštěstí náš stát zvládá (téměř) tyto problémy finančně a materiálně řešit. A tak nezbývá, než si přát, aby naše současné i ty budoucí vlády našly spolu s občany cestu k prosperitě a spokojenosti nás všech.

     
 

 

Josef Nedomlel, Jiříkov 2018
 

 

 

Všechna práva vyhrazena  Copyright © 2005-19    Aktualizace: 26.10.2018    petr.wittgruber@jirikov.info